Fyzické testy – nezahálíme

Vloženo: 04.08.2010 | Přečteno: 2462x

Ani v období mezi letními soutěžemi nesložili členové Montcar Autosportu ruce do klína. Naopak! I ve složitém období příprav vozového parku, v době, kdy si jiní válejí šunky na různých Jadranech, Baltech a jiných Kanárech, chlapci z týmu utužují kondici. Proto využili triatlonu v Obecnici, aby si ověřili svou fyzickou připravenost. Prvořadě je nutno podotknout, že ne všichni pochopili, že se jedná o jejich dobro. Tak například spolujezdci, pokud se vůbec účastnili, tak pouze jako velmi skrytí diváci. Jezdci se také nepochlapili, zato funkcionářů a pomocného personálu bylo habaděj. I když povětšině v servisním týmu, ale i ten musí fungovat. Nyní k samotnému závodu. Na jeho počátku měl šéf přes fyzickou přípravu nemalou příležitost k zamyšlení, ale jeho chmura se postupně vytrácela. Jistě to ale nebylo při plavecké části závodu. Někteří naši borci budili dojem, že tonou, jiní zmateně vybíhali z vody a pobíhali kolem bazénu. Nejzajímavěji však vypadal výraz v tváři manažera týmu, který připomínal handicapovaného plavce, kterému prvně ukázali vodu. V cyklistické části se však vše zlomilo. Chlapi ukázali, že kola jsou jim blízká, byť jsou jen dvě. Je sice pravdou, že někteří pod výmluvou na zabloudění závod ukončili a jiní absolvovali jízdu ve snaze neminout občerstvovací stanici, ale obzvlášť výkony Petra a Romana byly neopominutelné. Ve stejném duchu se nesl i poslední díl – běh na tři kilometry. Jedni dobíhali s velkou podporou týmu, druzí se naprosto vyčerpali sprinterským pojetím, ve kterém si nezadali s podstatně silnějšími soupeři, které na pásce nechali za sebou. Nelze se proto divit jejich šťastným úsměvům. Bohužel, ani v této disciplině jsme se nevyvarovali turistickému pojetí u některých jedinců. Ale při závěrečném brífingu měl úsměv ve tváři tělovýchovný náčelník. Nemalý obdiv patří servisnímu týmu a fanouškům. Specielně Bára dokázala, že vuvuzela dokáže být rajskou flétnou a její povzbuzování budilo i klímající zvířátka v nedalekých Brdech. Míla podával flašky o sto šest, ale největší starosti byly jasně vidět ve tváři šéftechnika přes bycikly Pavla Bejka Kundráta. Jeho zachmuřený výraz dával jasně najevo, jakou péči věnuje kolům, i když někteří zlomyslní kolegové tvrdili, že má tento výraz v tváři v důsledku potlačování velké tělesné potřeby. Ať tak, nebo tak, vše bylo fajn a strávili jsme pěkné odpoledne.

designed by Jindřich Čejka, programed by Miroslav Langmajer